m.ĭávají přednost kamenitým stráním a úbočím kopců, nicméně to není podmínkou a dikobrazi žijí také v travnatých a křovinatých biotopech nebo v lesích. Vyskytuje se též v Himálaji a to až do výšky 2400 m n. Mezi dikobrazy má nejsevernější rozšíření, je běžný v Kazachstánu, Arménii i Ázerbájdžánu. Rozšíření a stanovištěĭikobraz srstnatonosý je velice přizpůsobivé zvíře, vyskytuje se prakticky v celé jihozápadní a Střední Asii v pásu od Bangladéše přes Indii a Nepál až po Blízký východ, jeho areál zahrnuje mimo jiné Izrael, Turecko i Saúdskou Arábii. Některé z těchto ocasních ostnů jsou navíc duté a při třesení vydávají chřestivý zvuk. Mezi dlouhými úzkými ostny se skrývá další řada kratších, ale za to silnějších bodlin, na ocase jsou pak obecně ostny kratší a téměř bílé. Nejdelší ostny vyrůstají na krku a ramenou a mohou být až 30 cm dlouhé. Chlupy vyrůstající na krku, hřbetě a ocasu jsou přeměněné v typické černo-bílé ostny různé délky. Srst na břiše, hlavě a končetinách je tvořena hrubými chlupy tmavě hnědé barvy, na temeni hlavy je delší a tvoří „hřívu“. ↑ Məməlilər (AMEA-nın Zoologiya İnstitutu).Balalar gözləri açıq vəziyyətdə və yumşaq iynəli doğulurlar. Dünyaya 2 - 4 bala gətirməklə, çoxalma dövrü ildə bir dəfə müşahidə olunur (cütləşmə dövrü dəniz səviyyəsi hündürlüyündən asılı olaraq mart ayından iyuna, balalama dövrü isə yay fəslinə təsadüf edir). Su mənbələrinə ehtiyac duyurlar (su axtarışına çıxdıqda gecə ərzində 5 km-ə qədər məsafə qət edə bilərlər).Yazda ot bitkiləri, kökümsovlar, soğanaqlar, yayda və payızda mədəni və vəhşi bitkilərin toxumları və meyvələri ilə (xüsusilə müxtəlif meyvə və tərəvəzlərə, qarpız, yemiş, xiyara üstünlük veririlər), qışda isə kökümsovlar və ağac qabıqları ilə qidalanırlar. Yaşayış məntəqələri yaxınlığında tez-tez rast gəlinir. Yuvaları mürəkkəb və çoxşaxəli quruluşa malikdir. Özləri tərəfdən qazılan və ya porsuq yuvalarında, mağaralarda, qayanın çatlarında, daş qırıntıları və yuyulma nəticəsində əmələ gələn yarğanlarda məskunlaşırlar. XX əsrin başlanğıcında bu növ Talış dağlarında və Kiçik Qafqazın Cənub-qərb hissəsi üçün səciyyəvi idisə, sonralar onun Respublikanın digər arid və meşəli rayonlarında, hətta Dağıstanla sərhəddə yerləşən Samur çayı boyunca yayılması haqqında məlumatlar əldə olunmuşdur. Bu növə XIX əsrin sonlarından başlayaraq, Azərbaycanın bütün ərazillərində rast gəlmək mümkündür. Kiçik və Orta Asiyanın quraq sahələrində, Qazaxıstanın Cənubunda, Levantda, Qərbi Ərəbistanda, Cənubi Qafqazda, İndostanda, Tibetdə və Şri-Lanka adasında məskən salmışlar. Amás, ruca güesos pa estrayer los sos minerales. La so dieta de plantes convertir nun enemigu mortal pa'l llabradores. Comen dellos vexetales, como frutos, granos, raigaños. Son nocherniegos y crean abelugos soterraños. Produz camaes de distintes tamaños cuatro vegaes al añu. Ye tan efectivu qu'el predador puede terminar muertu o bien quebráu.Įl so longividad ye desconocida. Si'l predador persiste y supera eses tretas, el puercuspín ataca coles sos garres, deteniendo'l embate del so predador colos sos escayos. Historia naturalĬuando son atacaos, erizen los sos escayos y mueve fuertemente la cola. Tien pates anches y llargues uñes pa escavar. La cola tien pequeños escayos que puede faer sonar cuando ye atacáu. Les más llargues, d'hasta un terciu del so tamañu, alcontrar nos costazos. Ta cubiertu de múltiples capes d'escayos. Ye un royedor grande qu'algama más de 80 cm de llargor y pesa hasta 16 kg.
0 Comments
Leave a Reply. |
AuthorWrite something about yourself. No need to be fancy, just an overview. ArchivesCategories |